T8OK
RA 4/26 - 16 - RŽ 4/26
Nápad expedice na Palau vznikl v letadle v září 2025
při cestě z PJ7K. Po příjezdu z expedice jsme začali
přemýšlet o QTH a jak získat licenci. Nejprve jsme
oslovili rentové japonské QTH, kde jsme byli slušně
odmítnuti. Odpověď přišla ve stylu QTH je jen pro
úzkou skupinu japonských operátorů.
Nedá se nic dělat, musíme najít vhodné QTH a veš-
keré vybavení přivézt. Obdrželi jsme informace,
jak získat licenci. Nejprve jsme museli získat in-
dividuální povolení pro každého člena expedice
a následně zažádat o skupinovou call. Celý proces
trval skoro 4 měsíce. Tým ve složení Ruda OK2ZA,
Petr OK1BOA a David OK6DJ rozšířil koncem roku
Zdeněk OK3RM. K skupině operátorů se ještě přida-
la manželka Rudy OK2ZA Jana a také Tomáš, který
je Davidův spolužák, a který to chtěl jednou zažít,
jaké je to jet na expedici.
Scházíme se u Rudy OK2ZA večer před odjezdem,
kde balíme a kontrolujeme váhu zavazadel. Nako-
nec musíme objednat jedno zavazadlo navíc v ceně
300 €. Budíček je naplánován na 4. hodinu ranní,
nakládáme dodávku, osobní auto a vyrážíme směr
letiště Vídeň. Odbavení proběhlo bez problémů
a vyrážíme na poslední snídani v Evropě. Náš let
do Tchaj‑Pej trvá 12 hodin, dalších 6 hodin musíme
strávit čekáním na letišti. Navazující spoj na Palau
trvá jen 4 hodiny.
Na Palau nás uvítá příjemné teplo. Procházíme
pasovou kontrolou a čekáme na zavazadla, která
jsou všechna a čeká nás poslední výstupní kontrola.
Musíme otevřít všechna zavazadla. Celníci se nás
vyptávají na veškeré informace. Ukazujeme licen-
ce, potvrzení o ubytování, ale stále něco hledají.
Nakonec našli, a to několik kartonů cigaret, které
DX expedice T8OK Palau
TÝM T8OK
Palau je tvořeno skupinou 26 ostrovů a asi 300 malých ostrůvků, z nichž šest leží uvnitř rozsáhlé laguny,
uzavřené bariérovým útesem. Z celé této skupiny ostrovů je jich obydleno pouze 11. Ostrovy jsou na
podmořském hřbetě na jihovýchodě lemovány hlubokomořským příkopem hlubokým 8138 m. Palau je
proslulá jako špičková potápěčská destinace s bohatým podmořským životem a korálovými útesy. Země
nabízí tropické podnebí, teploty jsou kolem 25–35°C, úředním jazykem je angličtina a měnou americký
dolar. Počet obyvatel v součtu všech obydlených ostrovů je 20 000. Republika Palau je nezávislý ostrovní
stát v Mikronésii s hlavním městem Ngerulmud ve státě Melekeok.
RA 4/26 ‑ 17 ‑ RŽ 4/26
se musí proclít. Povolena jen jedna otevřená kra-
bička. Výpalné činilo přes 300 USD, po zaplacení je
uvolněn průchod celnicí.
Přistáli jsme za světla, ale z příletové haly vychází-
me až za tmy do úmorného vedra a vlhkosti. Náš
taxi na nás čeká, a tak nakládáme zavazadla dovnitř.
Řidič se diví, kolik toho máme a upozorňuje, že se
tam všechno nemůže vejít a že se pro nás bude
muset vrátit, takže s ním odjíždí jen David OK6DJ.
Jenže je tu další průšvih. Spolu se zavazadly odjela
i jediná možnost, jak se převléknout, případně pře-
zout. Zkoušíme tedy najít nějaké chladnější místo,
případně si někde koupit něco k pití, ale bohužel,
na letišti není nonstop bufet, otevírá se jen příle-
žitostně při odletech. Tak nám nezbývá než sedět
venku na lavičkách před letištěm a čekat, až se za
zhruba dvě a půl hodiny vrátí taxi.
Čekání je nekonečné. Pot z nás jen teče, na tohle
nebyl nikdo z nás připraven, protože u nás v doma
tou dobou ještě po ránu mrzlo a tady je teplota
blízká třicítce a vlhkost přes 80 %. Osvětlení příle-
tového prostoru zhaslo a úředníci odchází domů,
dnes už nic nepřiletí. Když nás vidí jeden z celníků,
jak tam sedíme úplně vyřízení a na dotaz, kde je
tu restaurace nebo bufet odpovídá nikde, až ve
městě, tak odběhne dovnitř a vzápětí nám přináší
malé plastové láhve s vodou. Nevěřili byste, jak je
taková studená voda dobrá.
Auto konečně přijíždí a hned po otevření dveří je
cítit klimatizace auta. Řidič se zdá být veselý chla-
pík, a tak nás postupně usadí a pokyvuje hlavou,
že jsme nějací vysocí a těžcí, nicméně vyrážíme
z letiště. Zarazilo nás, že řidič sedí vpravo, ale jezdí
se jako u nás také vpravo. Je to proto, že tu jsou
prakticky jen auta pro japonský trh a tam se jezdí
obráceně než v Evropě. Ale nechápu, proč má levou
ruku na volantu, ale řadí rychlosti pravou rukou,
kterou protáhne pod volantem. Dost krkolomné,
ale zjevně mu to nevadí a je na to zvyklý.
Nejprve ale směr nákupní centrum. Nemáme nic
k jídlu ani pití, tak musíme nakoupit zásoby. Vese-
lost řidiče stoupá s tím, jak si neustále něco cpe do
pusy a ustavičně žvýká. Netroufáme si odhadnout
co to je a jaký to má vliv na člověka. Nicméně, jako
řidiči je mu úplně jedno, ve kterém pruhu silnice
momentálně jede a jak blízko je obrubník a krajni-
ce. Dva pruhy uprostřed silnice jsou mu naprosto
cizí. Občas se v ostré zatáčce ozve nepříjemný zvuk
od kol, jako kdyby kola drhla o podběhy. Na dotaz,
co to je, nereaguje, jen něco mumlá nesrozumitel-
nou angličtinou, kterou si pouze domýšlíme, co by
to tak mohlo být. Po dvaceti minutách přijíždíme
k budově, o které tvrdí, že to je supermarket. Jde-
me nakupovat.
Dva velké košíky postupně plníme rýží, těstovinami,
hotovými omáčkami a dalšími potravinami, nesmí
2
Kde leží Palau
1
RA 4/26 ‑ 18 ‑ RŽ 4/26
chybět coca‑cola a pivo. Platíme u kasy a jdeme
nákup uložit do kufru auta. Už jen samotný nákup
auto značně zatížil, a ještě o to víc je cítit zápach
pálícího se plastu a gumy. Řidič je ale v pohodě
a nic ho nevyvádí z míry a v naprosté pohodě nás
dovezl až před bungalov. Každý z nás si oddechl,
když zastavil. Z podběhů se kouří, odkapává plast
a na pneumatikách by se dali smažit vajíčka. Ale
jsme tu. Vítá nás David OK6DJ a jsme konečně na
místě, ráj v ráji.
Snažíme se rozběhat internet, abychom dali vědět,
že jsme na místě, ale naše E‑SIM nefungují. Bylo to
tím, že ve městě a na letišti funguje 4G síť, ale zde
není k dispozici 4G. Nezbývá než druhý den objed-
nat 4 kusy klasických datových SIM karet. S těmi se
nám potom už internet rozběhat podařilo.
Je tu další pohroma. Ucpal se nám odpad na toale-
tě. Zkoušíme co je po ruce, od drátu počínaje, přes
kus větve a nakonec se podaří Petrovi BOA najít ten
správný nástroj v podobě záchodové štětky a neú-
navnou prací s tímto nástrojem se daří toaletu zase
zprovoznit. Bohužel, tento problém nás provázel
celou dobu.
Dozvídáme se, že klasické SIM karty budou, ale
místo 21 USD nám jsou dovezeny za 40 USD. Stačí,
aby karty urazili cestu 50 km po ostrově a už jsou
dvakrát dražší. Nastavujeme dvě samostatné sítě
přes wifi, jedna jen pro počítače a deníky a druhá
pro naše mobilní telefony a brouzdání po webu
a komunikaci s rodinami.
Plánujeme kde bude jaká anténa. Ruda OK2ZA
s Petrem OK1BOA začínají se stavbou vertikálů
pro 40 a 30 m. Jsou to nejjednodušší antény a lze
tak v relativně krátkém čase být na pásmu. David
OK6DJ a Zdeněk OK3RM pracují na stavbě Spider-
beamu. Postupně přibývá laminátů na středovém
kusu duralu a začíná se běhat s dráty kolem dokola,
jednotlivé prvky přibývají. Ještě je třeba udělat kon-
trolu balunu. Ten velmi často bývá poškozen vlivem
přepravy. Po připojení miniVNA se anténa jeví jako
provozuschopná a může jít nahoru.
Dochází i k prvnímu zranění, Petr BOA se nepří-
jemně škrábl a teče dost krve. Za chvíli je ošetřeno
a může se jet dál. I malé zranění zde může mít
fatální následky, protože každý z nás má v krvi léky
na ředění krve, které jsme si vzali před odletem.
Pokračuje se v zapojování setupu. Ruda OK2ZA vy-
tahuje triplexer, připojuje kabel od antény a nyní
je k dispozici již směrovka. David OK6DJ přeladí
pásmo a dává první výzvu. T8OK ON THE AIR. Udě-
lá prvních 20 spojení pro začátek, jako propagaci
4
3
RA 4/26 - 19 - RŽ 4/26
značky a expedice. Únava je již znát, a tak nastává
okamžik první návštěvy oceánu a první koupání.
Ruda OK2ZA spolu s Petrem OK1BOA jsou neúnav-
ní, a tak se chápou výstavby antén pro 17 a 12 m.
Anténa pro 17 m ladí jak má, ale místo antény na
12 m se nedopatřením do výbavy dostala anténa
pro 15 m. Zkoušíme zasunout trubky hlouběji do-
vnitř, ve snaze dosáhnout rozměrů pro 12 m, ale
nedaří se. Trubky jsme přeložili vedle sebe, utáhli
pásky a posunem trubek jsme doladili do pásma.
Upravili jsme oba prvky a ono to ladí a funguje.
Do večera se tak stihly postavit antény a teď už
jen jich využít a objevit se na pásmu. Jenže pásma
zejí prázdnotou a na výzvu se ozve jen pár JA sta-
nic. Pásma se probouzí až po setmění. Dopoledne
můžeme natáhnout poslechové antény. RX smyčky
dle Kena VK6LW. Zbývá postavit poslední anténu
vertikál 160/80 m, která je vzdálená přes 100 metrů
od našeho hamshacku.
Přichází čas zkusit i pásmo 6 m, a tak se začíná tvo-
řit anténa. Připravujeme stožár a zvedáme 3el. na-
horu. Zapojujeme filtr za rádio a TS‑480 začíná hrát
na 6 m. Kupodivu nic nevadí pásmu 6 m a ani 6 m
nevadí žádnému z KV pásem, což je fajn. Anténa je
hned vedle bungalovu. Pásmo i v tuto roční dobu
však umí překvapit, a tak za chvíli začnou volat JA
stanice a s nimi i VK. V tomto duchu se neslo 6 m
prakticky celou dobu. Jeden den překvapilo otevře-
ní na blízký východ a do Perského zálivu, ale Evropa
měla bohužel smůlu. Napsali nám i ze stanice z PY,
že nás měli na monitoru, ale protože byli zrovna na
obědě, tak s námi spojení neudělali.
Bohužel podmínky jsou mizerné a otevření na hor-
ních pásmech pro Evropu přichází až po setmění
na dvě až tří hodiny, a pak opět ticho na CW a SSB.
Snažíme se hlídat otevření do Evropy a USA. Pro-
blémy dělají místní radary. Zázněj přejede přes pás-
mo a zase jede zpátky. Také překvapí občas nějaký
záškodník, když pustí uprostřed EU pileupu provoz
FT8, aby to nebylo tak lehké číst.
No a samostatná kapitola je noční bouřka. V době
naší expedice nepršelo v noci snad pouze dvakrát.
Jinak každou noc. To není déšť jako známe od nás,
ale tohle vypadá tak, že někdo otevře oblohu a vy-
lije dolů všechnu vodu, co se za den odpařila. To,
že operátorům prší na záda, nebo zboku do note-
booku a rádia, jaksi počasí vůbec nebere v potaz.
Prostě padá voda dolů, no a hodně.
S rozedněním ale začíná trápení na pásmech. Ev-
ropa i Amerika jsou daleko. Západní pobřeží USA
je 14 tisíc km a podmínky nám nepřejí. Na výzvu
na horních pásmech zavolá pár stanic z JA, občas
někdo z Oceánie, ale jinak je to jen dávání výzvy
pořád dokola a odezva žádná. V tu chvíli to každého
musí zákonitě otrávit, a tak nezbývá než QSY na FT8
a sledovat podmínky. Je to ubíjející.
O to víc je zarážející, když zkoušíme po setmění
například pásmo 30 m. Zprvu jsme spustili FT8 na
běžné frekvenci 10136, chvíli se začíná počet vo-
5
6
7
RA 4/26 ‑ 20 ‑ RŽ 4/26
lajících stupňovat. Obvykle správný okamžik na
přeladění do CW segmentu. Následuje nekonečné
mačkání tlačítka F1 ve snaze vygenerovat pileup,
ale zavolají 3, slovy tři japonské stanice a nic. Ticho.
Nechápeme to. Dobře, přelaďujeme tedy na 10144
a dáváme spot, že jsme na FT8 opět zpátky a zapí-
náme pro jistotu dva sloty, abychom stihli odbavit
stanice rychleji. Nekonečná řada CQ a žádná odpo-
věď, skutečně nikdo nevolá. Přeladíme se tedy zpět
na 10136 a po první výzvě přichází proud volajících
stanic. Tohle prostě nikdo z nás nechápe. Ty stani-
ce jsou i líné otočit knoflíkem o pár kHz nahoru?
Podobný stav jsme měli i na ostatních kmitočtech.
Začínají množit i negativní zprávy. Přichází nám
emaily, ať se přestaneme ladit na kmitočet ex-
pedice Bouvet, že rušíme jejich provoz. Opak je
pravdou. Před každým přeladěním se díváme do
clusteru na volné kmitočty a nezřídka se stalo, že
na našem kmitočtu po určitém čase začali volat
stanice na Bouvet, i když jsme zde pracovali delší
dobu. Bouvet nezveřejnil kmitočty, a tak kolize bě-
hem jejich provozu nastávala, ne však naší vinou.
Příjemným rozptýlením je avizovaný příjezd Garry-
ho T88SS i s jeho paní. Garry se objevil chvilku před
obědem a jako pozornost jeho paní přivezla dort
i s nápisem Welcome to Palau. Ke kávě to byl na-
prostý skvost. K tomu přivezli pár dalších místních
pochutin. Garryho samozřejmě zajímala naše tech-
nika a nevycházel z úžasu, když jsme ho provedli po
jednotlivých anténách a pracovištích. Samozřejmě
jsme ho museli uvítat v našich expedičních tričkách
a rád se s námi vyfotil i u tribanderu.
V polovině expedice jsme objednali TAXI a vyrazi-
li na celodenní výlet. Přijeli dvě auta, protože do
jednoho se nejsme schopni vejít. Rozdělili jsem se
tedy tři a tři a jedeme. Náš řidič si opět cpe něco do
pusy a žvýká a začíná být docela veselý. Něco nám
vypráví, ale rozumět mu je nad naše síly. Chápeme
něco jako kapitol a muzeum.
Kapitol, úřad prezidenta a ministrů, senát a justiční
palác. Vše na jednom místě. Dokonce se dostáváme
i do budovy kapitolu, který si můžeme prohléd-
nout a vyfotit i zevnitř. Na stěnách jsou fotky ze
stavby, inaugurace prezidentů, návštěvy státníků
a další politické akce. Nádherná budova. Procházka
parkem kolem a opět sedáme do aut a přejíždíme
k národnímu muzeu. Uvnitř se nesmí fotit, což nám
po první fotce je hned vysvětleno a zdůrazněno,
takže mobily do kapes a jen prohlížet.
Je až s podivem, kdo Palau kontroloval a jak dlou-
ho. Od Španělů a Britů, přes Německo, Japonsko
a konče OSN a Spojenými státy. Výstavba od oby-
čejných chatrčí až po zděné budovy a zaujme nás
národní vysílací centrum, budovy s tím spojené
8
9
10
RA 4/26 - 21 - RŽ 4/26
a fotky antén a stožárů. Opravdu krásné muzeum
a je na co se dívat. I venku je expozice, a tak pro-
hlížíme i artefakty z druhé světové války, zachovalý
člun, ze kterého místní lovili ryby, až po klasické
obydlí, které je nádherně zdobené ve štítu.
Cestou po hlavní třídě míjíme budovu, která je osa-
zena stožáry a na nich krátkovlnné antény a jedeme
se podívat na rental QTH pro JA stanice. Všude ko-
lem pouliční osvětlení, transformátory na sloupech,
vzdušné vedení elektriky. No a co se týče antén, tak
trapované směrovky a po obvodu dipóly na nižší
pásma. Ještěže nám tohle nechtěli pronajmout.
Odpoledne vyrážíme směr maják. Je to kus ces-
ty a stoupáme do kopce po uježděné hlíně, ale
vyškrábali jsme se před malou budovu, ze které
vybíhá paní a platíme za osobu 5 USD a jdeme se
podívat nahoru co zbylo z majáku a opevnění po
útoku amerického námořnictva a jeho ozbrojených
sil. Na zbytku betonové budovy jsou vidět stopy po
kulkách, budova drží jen silou vůle, tak chodíme
pouze kolem, fotíme a kocháme se nádherným vý-
hledem po okolí.
Po prohlídce majáku vyrážíme na prohlídku Menhi-
13
ri, něco jako místní obdoba anglického Stonehenge.
Jedná se o kamenné monolity datované k roku
161 n. l. Cestou jsme měli štěstí a viděli dva velké
leguány. Tím náš výlet po ostrově končí. Upřím-
ně jsme rádi, že nás veselý řidič nikde nevyklopil.
K bungalovům nás dovezl chvíli před setměním.
Klasická licitace, že chce víc peněz na zdražený ben-
zín. No myslíme si, že 400 USD jak bylo dohodnu-
tých je až dost.
No a je tu konec expedice a s ní spojená poslední
slavnostní večeře. Tu si pro nás přichystal místní
personál a bylo vidět, že tady to je o úplně jiném
stolování než je člověk zvyklý. Jednotlivé chody byly
servírovány na zelených listech, spousta barev, vůní
a chutí. Příjemné zakončení pobytu na ostrově.
Začínáme balit. Postupně jdou dolů všechny anté-
ny a na poslední noc zbývá poslední anténa a po-
slední pásmo. Davidovi OK6DJ se nakonec podaří
zlomit magické číslo co do počtu unique značek
20 000 a počet spojení celkem překročil číslo 63
tisíc, z čehož je 10 tisíc CW a 6 tisíc SSB. Balíme
kabely, antény, rádia, kufry a uklízíme po sobě. Po-
slední vykoupání v oceánu a už přijíždí auta, aby
nás odvezla na letiště.
Konečně vidíme letiště za světla, jsme odbaveni
a můžeme projít do bezcelní zóny a klimatizované
místnosti a v klidu nakoupit suvenýry. První let je
krátký, 4 hodiny na Taiwan, následně 14 hodin do
Vídně a poslední úsek k Rudovi autem 120 km. Část
týmu pak má dalších 300 km domů.
Na závěr chceme poděkovat všem klubům, které
nás podpořili – www.gdxf.de, www.mdxc.org, cdxc.
org, www.eudxf.eu, www.sdxg.net, www.ddxg.dk,
a jednotlivcům OK1MY, OK1CF, OK1PI, OK1FPG,
OK7GU, DL4APJ, OZ1OXQ, ON8AH, OK2NMA,
OK1TN, OK1AMF, OK2IT a mnoha dalším, kteří si
objednali QSL via OQRS Direct.12
11
